Rosettská deska
Nejslavnějším dokumentem v dějinách luštění hieroglyfů je zcela nepochybně čedičová stéla známá pod názvem Rosettská deska. Díky tomuto dokumentu Champollion znovuvzkřísil civilizaci starověkého Egypta.
V červenci roku 1799 dohlížel důstojník francouzské armády Pierre-Francois Bouchard na zemní práce v Rosettě, městečku ležícím nedaleko Alexandrie. Zaujal ho kámen, který byl součástí jedné zdi. Ukázalo se, že se jedná o stélu popsanou hieroglyfickým, démotickým a řeckým písmem. Řecký text byl rychle přeložen a byly pořízeny kopie všech tří textů.
Po porážce francouzské armády roku 1801 získali jako součást válečné kořisti Angličané. Rosettská deska se dokonce stala součástí mírové smlouvy. Angličané nejprve požadovali nejen originál desky, ale i veškerou vědeckou dokumentaci, která byla o desce pořízena. Francouzi se proto pokusili desku tajně vyvézt z Egypta, ale tento plán nevyšel. Desku objevil na palubě lodi anglický diplomat Hamilton. Francouzi nakonec prosadili, že nemusí vydat originály dokumentace.
Význam dokumentu
Díky řecké verzi se podařilo brzy zjistit, co je na desce napsáno. Jednalo se o dekret z 27.března 196 př.n.l., který oznamoval rozhodnutí kněžského synodu, který se sešel v Memfidě. Kněží na něm přiřkli zvláštní pocty Ptolemaiovi V. Epifanovi, který vládl v letech 205 - 180 př.n.l. a jeho manželce Kleopatře I. za dobro, které vykonali pro chrámy. Ptolemaios V. v té době snížil nebo zcela zrušil některé daně a amnestoval vězně.
Klíčový význam dokumentu spočívá v tom, že jsou na něm tři verze téhož textu. Na konci řeckého textu se píše:
"Ať je tento dekret přepsán na stély z tvrdého kamene v posvátných znacích (tedy hieroglyfy), ve znacích domorodců (tedy démotickým písmem) a v řeckém písmu."
Roku 1802 se hraběti Silvestreovi de Sacymu podařilo v démotickém písmu rozluštit právě jména Ptolemaia V. Epifana a Alexandra. Do práce na dokumentu se pustil také Champollion a také Angličan Thomas Young. Oba se pokoušeli porovnat nejucelenější pasáže řecké a démotické verze. Yongovi se jako prvnímu podařilo rozluštit královské kartuše psané v démotickém písmu. I přes tento pokrok se stále ale domníval, že hieroglyfy mají čistě symbolický význam.
Champollion nikdy neměl možnost zkoumat přímo Rosettskou desku a pracoval vždy pouze s faksimile. Využíval ale i jiné dokumenty. Než se pustil do luštění hieroglyfů, soustředil se na démoticky psaný text. První práce, kterou roku 1822 přeložil Akademii věd se týkala démotického textu na Rosettské desce. Brzy svou pozornost upřel k hieroglyfům a jako první vyloučil možnost, že by hieroglyfy měly jen čistě symbolický význam.
Roku 1822 předložil Akademii věd historických a archeologických Lettre a Monsieur Dacier (Dopis panu Dacierovi), kde vysvětloval principy hieroglyfického písma. Jednotlivé znaky pak rozdělil na ideogramy (významové znaky), fonogramy (zvukové znaky - dala se sestavit základní abeceda těchto znaků obsahující i dvojhláskové nebo trojhláskové znaky) a determinativy (zpřesňující lexikální kategorii slova).