close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2008

Tajemná země PUNT

13. dubna 2008 v 11:08 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - faraoni

Tajemná země Punt

I když existuje řada popisů země Punt, této rajské zahrady a eldoráda starého Egypta, zůstává stále zahalena tajemstvím. Kde se nacházela tato bohy požehnaná země, z níž Egypťané dováželi zlato, kadidlo a ebenové dřevo?
V době 5. dynastie, 2 500 let př.n.l., jezdili Egypťané do vzdáleného kraje, který nazývali "země Punt". V době Střední a Nové říše bylo obchodování s Puntem ještě intenzivnější a objevovalo se stále více vyprávění, pohádek a znázornění týkajících se této tajemné země. V překrásném chrámu v Dér el-Bahrí na západním břehu Nilu v Thébách jsou zachovány reliéfy zachycující výpravu, kterou právě do země Punt vyslala královna Hatšepsut.
Co vlastně víme o této nádherné a daleké zemi? Je toho velmi málo - například víme, že se nacházela při ústí nějaké řeky, vesnice tvořily na pilotech vystavěné kulaté chýše, do nichž se vstupovalo po malém žebříku a fyziognomií se její obyvatelé podobali Egypťanům. Rostla zde bujná vegetace - kadidlovníky, rozsochaté palmy, porosty mangrove. Tehdejší umění také zachytilo pro Egypťany podivná zvířata jako pilouny, želvy obrovské, létavé ryby a řadu zástupců africké fauny, například levharty, nosorožce a žirafy. Egypťané do země Punt dováželi cetky, které vyměňovali za nejrůznější výrobky: zlato, elektron (přírodní slitinu zlata a stříbra), ebenové dřevo, kůži šelem, aromatické rostliny (olibán, pistácie terebintová) a gumy, pryskyřici, myrhu a samozřejmě kadidlo - pro Egvpťanv tolik cenné. Kadidlo hořelo při pohřebních obřadech a v chrámech, sloužilo jako lék, kosmetický prostředek a používalo se při přípravě chutných pokrmů. Ze svého tažení do Puntu přivezla královna Hatšepsut velké množství kadidlovníků, které nechala zasadit před svým chrámem v Dér el-Bahrí.
Předpokládalo se, že země Punt se nacházela na území dnešního Jemenu. Tato hypotéza ale není zcela oprávněná, protože království Sába zde vzniklo 800 let př.n.l. Velká egyptská tažení se ale datují víc než 2 000 let př.n.l. V současnosti většina historiků umisťuje zemi Punt k východním hranicím Súdánu a podél eritrejských a somálských břehů Rudého moře a Adenského zálivu.

Chronologický přehled

13. dubna 2008 v 11:07

CHRONOLOGICKÁ TABULKA A VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI
OBDOBÍ STARÉ ŘÍŠE

FaraonDoba vládyVýznamné události
3. dynastie (2778 - 2723 př.n.l.)
Necerichet-Džoser19 letstupňovitá pyramida (Sakkára)
Sechemchet6 letprvní urská dynastie (Sumer)
Sanacht19 letmísto Ceneje se stává hlavním městem Memfida
Chaba6 let
Neferka
Huni24 letprvní zapsal jméno do kartuše
4. dynastie (2723 - 2563 př.n.l.)
Snofru24 let"Pravé" pyramidy Chufua, Chafreho a Menkaurea v Gíze
Chufu (Cheops)25 lettažení na Sinaj, do Núbie a Libye
Dżedefre (Radžedef)8 let
Chafre (Chefren)25 let
Baufre (?)
Menkaure (Mykerinos)28 let
Šepseskaf4 roky
Thamfthis (?)2 roky
5. dynastie (2563 - 2423 př.n.l.)
Veserkaf7 letkult slunce
Sahure14 letvrchol umění reliéfu a sochařství v pohřebních komplexech
Neferirkare10 letpoužívání "Textů pyramid" (soubor textů a magických zaříkadel)
Šepseskare7 let
Raneferef7 let
Niuserre31 let
Menkauhor8 let
Džedkare Isesi39 let
Venis30 let
6. dynastie (2423 - přibližně 2300 př.n.l.)
Teti12 letzhroucení státu
Veserkare1 roknárůst moci nomarchů
Pepi I.49 let
Merenre I.14 letnájezdy v Asii
Pepi II.94 letobchod se zemí Punt
Merenre II.1 rokv Mezapotámii zakládá Sargon I. Akkadskou říši, která se táhne od Iránu až do Středomoří
Neitokret2 roky
rodokmen 3. až 5.dynastie

rodokmen 3. až 5.dynastie

rodokmen 5. až 7.dynastie

rodokmen 5. až 7.dynastie


První dynastie faraonů

13. dubna 2008 v 11:04 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - faraoni

První dynastie

Za sjednotitele Egypta se považuje podle tradice, zachycené v Manethových Egyptských pamětihodnostech, na tzv. Ebózevské desce a na Turínském papyru, král Meni (též Menej, řecky Menés), který byl snad totožný s historicky doloženým králem Namerem nebo Ahou. Jeho sídelním městem byl Cinev (This) v Horním Egyptě, asi 500 kilometrů jižně od Káhiry, jehož zbytky nejsou dodnes přesně identifikovány. Odtud se vypravil do Dolního Egypta a někdy kolem roku 3000 př.n.l. ho dobyl. Na hranicích obou zemí založil pak nové hlavní město Mennofer (Memfis). Je možné, že k pokusům o sjednocení Egypta došlo už dřív, a to ze strany vládců Dolního Egypta, kteří sídlili v Onu čili Jónevu (Héliopoli). Úspěch měl však, jak se zdá, teprve Meni.
Meni se také pokládá za zakladatele první dynastie egyptských králů, jichž známe celkem sedm nebo osm. Prameny se po něm (resp. po Narmerovi nebo Ahovi) zmiňují o Džerovi, Vedžóovi, Vedimevovi, Andžjebovi, Semsuovi a Kaovi. Z druhé dynastie známe od Manetha deset králů, z jiných pramenů ještě dva další, ale spolehlivě jich máme doložených jen šest nebo sedm: Hotepsechemveje, Nebréa (Ráneba) , Ninécera, Venega, Senda, Chásechema a Chásechemveje (přičemž poslední dva jsou snad totožní).
Stručně lze o nich říci, že upevnili stát politicky i ekonomicky; vedli také výbojné války, a to hlavně na Sínajský poloostrov, kdeje lákaly měděné doly, a za zlatem do Núbie. Zdá se, že všichni museli potírat odstředivé tendence uvnitř země; ještě Chásechem zanechal zprávu o potlačení velkého povstání v Dolním Egyptě, při němž prý zabil 48205 (nebo 47209) vzbouřenců a zajal 120 000 obyvatel. Tím vším vytvořili předpoklady pro vznik Staré říše, nejstarší říše v dějinách: téměř o půl tisíciletí starší, než byla akkadská říše Sargonova a téměř o tisíc let starší, než byla babylónská říše Chammurapiho.

Achaická doba

13. dubna 2008 v 11:03 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - faraoni

Egypt v archaické době

Kultury starší doby kamenné se v Egyptě udržely až do 6. tisíciletí př.n.l. Mladší doba kamenná zde tedy začala později než na Blízkém východě. Postupně zde vznikly dvě kultury - jedna v Horním Egyptě a druhá v deltě Nilu.
Podle některých pramenů se první člověk objevil v Egyptě již 700 000 let př.n.l. Nejstarší stopy člověka jsou kamenné nástroje v údolí Nilu. Na několika místech je doložena existence tlup v paleolitickém období. Pěstní klíny a další předměty nalezené mezi Káhirou a súdánským Chartúmem jsou staré 300 000 let. Na konci starší doby kamenné (25 000 - 10 000 let př.n.l.) se opracování kamene začalo podobat ale více technice používané v severní Africe - na Sahaře a Súdánu.
Přibližně 10 000 let př.n.l. došlo k výrazným klimatickým změnám, které se projevovaly hlavně větším množstvím srážek. Voda v Nilu stoupala a obyvatelstvo se přesunulo dál k Sahaře a právě tato populace začal s výrobou keramiky, sbírala divoké obiloviny a pravděpodobně se naučila i ochočovat býky. Koncem 6. tisíciletí př.n.l. nastalo ale období sucha a proto se obyvatelstvo opět vrátilo ke břehům Nilu a to vedlo ke vzniku dvou neolitických kultur - první v deltě Nilu a druhé v Horním Egyptě.
V období mladší doby kamenné docházelo k usazování obyvatelstva, ochočování zvířat a rozvoji zemědělství. Původ mladší doby kamenné v Egyptě je nutno hledat na územní dnešní Sýrie a Iráku, odkud se do Egypta dostaly ovce, kozy, len a pšenice, nicméně v egyptské Západní poušti byly nalezeny stopy po pěstování ječmene z období 6 000 let př.n.l. Je tedy možné, že egyptská mladší doba kamenná má dvojí původ.

Pravěk

13. dubna 2008 v 11:00 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - faraoni

Egypt v pravěku

Kultury starší doby kamenné se v Egyptě udržely až do 6. tisíciletí př.n.l. Mladší doba kamenná zde tedy začala později než na Blízkém východě. Postupně zde vznikly dvě kultury - jedna v Horním Egyptě a druhá v deltě Nilu.
Podle některých pramenů se první člověk objevil v Egyptě již 700 000 let př.n.l. Nejstarší stopy člověka jsou kamenné nástroje v údolí Nilu. Na několika místech je doložena existence tlup v paleolitickém období. Pěstní klíny, pazourky a další předměty nalezené mezi Káhirou a súdánským Chartúmem jsou staré 300 000 let. Na konci starší doby kamenné (25 000 - 10 000 let př.n.l.) se opracování kamene začalo podobat ale více technice používané v severní Africe - na Sahaře a Súdánu.
Přibližně 10 000 let př.n.l. došlo k výrazným klimatickým změnám, které se projevovaly hlavně větším množstvím srážek. Voda v Nilu stoupala a obyvatelstvo se přesunulo dál k Sahaře a právě tato populace začal s výrobou keramiky, sbírala divoké obiloviny a pravděpodobně se naučila i ochočovat býky. Koncem 6. tisíciletí př.n.l. nastalo ale období sucha a proto se obyvatelstvo opět vrátilo ke břehům Nilu a to vedlo ke vzniku dvou neolitických kultur - první v deltě Nilu a druhé v Horním Egyptě.
V období mladší doby kamenné docházelo k usazování obyvatelstva, ochočování zvířat a rozvoji zemědělství. Původ mladší doby kamenné v Egyptě je nutno hledat na území dnešní Sýrie a Iráku, odkud se do Egypta dostaly ovce, kozy, len a pšenice, nicméně v egyptské Západní poušti byly nalezeny stopy po pěstování ječmene z období 6 000 let př.n.l. Je tedy možné, že egyptská mladší doba kamenná má dvojí původ.
Nejstarší neolitické kultury se rozvíjely v Dolním Egyptě - asi v období 5 200 - 4 500 př.n.l. se lidé usadili v lokalitě Merimda Bení Saláma (asi 50km severozápadně od Káhiry), v el-Omari a ve Fajjúmu. Nejstarší z nich je Merimda Bení Saláma, která vznikla asi v 6. tisíciletí př.n.l. Z tohoto období se našlo několik zbytků lidských obydlí (člověk pravděpodobně žil v oválných hliněných chatrčích zakrytých rákosem) dochovala také keramika a proutěné výrobky. Do nich se ukládaly různé výrobky, čemuž nasvědčují stopy po pěstování rostlin a chovu zvířat. Pěstovala se tehdy pšenice a ječmen, objevilo se několik předmětů sloužících ke sklizni a zpracování obilí, například primitivní sýpky, mlýnské kameny a drtiče zrní.
Ve stejný čas se v Horním Egyptě rozvíjela jiná kultura - tzv. badárská podle vesnice Badárí v oblasti Asjútu. Vznikla asi v 5. tisíciletí př.n.l. a vyznačovala se vyspělou výrobou předmětů, které se podařilo nalézt zejména v hrobech. Zemřelí byli pohřbíváni do jam ve skrčené poloze leželi na levém boku, hlava směřovala k jihu a oči na západ. Díky vyprahlému období se těla v hrobkách přirozeně vysoušela a to dovedlo obyvatelstvo Egypta pravděpodobně k tomu, že začali provádět mumifikaci a napodobovat tak tento proces. Uměli také opracovávat kůži, vyrábět slonovinové šperky, perleťové náramky, prsteny, lžíce, hřebeny a zpracovávat mušle. Tato kultura byla rozhodně vyspělejší než v Dolním Egyptě, převyšovala ji zejména technikou a uměleckou kvalitou.

Soukromá korespondence

6. dubna 2008 v 19:34 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Soukromá korespondence

Velké množství dopisů z období starověkého Egypta zůstalo zachováno do dnešních dnů. Listy zapisované na papyrové svitky se nezničily díky teplému a suchému podnebí, které v zemi panuje. Nejstarší dosud známý dopis je datován do období přibližně kolem roku 2300 př.n.l., nicméně korespondence se začala pravděpodobně rozvíjet už daleko dříve. Dopisy se mohly psát na ostraka (úlomky vápence nebo hliněné střepy), ale Egypťané dávali raději přednost papyru. Protože ale ve starověkém Egyptě neexistovala pošta, svěřovalo se odesílání dopisů sluhům nebo důvěryhodným osobám.
Dopisy začínaly poměrně dlouhými protokolárními obraty, které byly často delší než samotný dopis. Odesílatel popřál adresátovi pevné zdraví a ochranu boha toho města, ze kterého on pocházel. Obraty podobného typu byly také na konci dopisu.
Staří Egypťané psali dopisy, aby se přátel zeptali na jejich zdraví a záležitosti, psali společníkům nebo lidem s nimiž byli ve při, psali stížnosti zástupcům úřadů a kněžím. Každý Egypťan dokonce mohl napsat i dopis faraonovi. Osobní korespondence se pečlivě uchovávala v rodinných archivech, nejčastěji se ukládala do džbánů.

Na co se psalo a jakým písmem

Dokumenty uschovávané v soukromých archivech byly nejčastěji na papyru, ale používala se také ostraka. Ta sloužila především ke psaní dopisů a smluv nanečisto a k zapisování kopií dokumentů. Dokumenty bývaly psány především hieratickým písmem a od 7. století př.n.l. démotickým písmem. V ptolemaiovské a římské době se objevovala i řečtina.
Soukromé archivy zahrnovaly nejrůznější dokumenty, které jejich majitel považoval za důležité. Šlo často o dopisy a zvláště pak o doklady, které stvrzovaly práva konkrétní osoby. Mohly to být například kupní, nájemní nebo vlastnické smlouvy, potvrzení o zaplacení daní, doklady o prodeji předmětů a zvířat nebo stížnosti určené úřadům.

Vše o každodenním životě

Soukromé archivy určité rodiny byly omezeny v čase a prostoru. Zachycují bez jakýchkoliv příkras zachycující události každodenního života. Texty odhalují povahu a psychologii jednotlivců, přátelské vztahy i konflikty. Mezi nejstarší soukromé archivy patří tzv. Hekanachtovy papyry. Hekanacht žil za vlády Mentuhotepa II. ve druhé polovině 11. dynastie a jeho archiv byl nalezen v hrobce jeho služebníka v Dér el-Bahrí.
Archivy Hora ze Sebennytu byly nalezeny v Sakkáře. Hor ze Sebennytu žil asi ve 2. století př.n.l. a z jeho archivu se dochovalo přibližně 70 ostrak. Hor si zapisoval své věštecké sny, které dokonce přišel přednést faraonu Ptolemaiovi VI. Filométorovi.

Rosettská deska

6. dubna 2008 v 19:25 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Rosettská deska

Nejslavnějším dokumentem v dějinách luštění hieroglyfů je zcela nepochybně čedičová stéla známá pod názvem Rosettská deska. Díky tomuto dokumentu Champollion znovuvzkřísil civilizaci starověkého Egypta.
V červenci roku 1799 dohlížel důstojník francouzské armády Pierre-Francois Bouchard na zemní práce v Rosettě, městečku ležícím nedaleko Alexandrie. Zaujal ho kámen, který byl součástí jedné zdi. Ukázalo se, že se jedná o stélu popsanou hieroglyfickým, démotickým a řeckým písmem. Řecký text byl rychle přeložen a byly pořízeny kopie všech tří textů.
Po porážce francouzské armády roku 1801 získali jako součást válečné kořisti Angličané. Rosettská deska se dokonce stala součástí mírové smlouvy. Angličané nejprve požadovali nejen originál desky, ale i veškerou vědeckou dokumentaci, která byla o desce pořízena. Francouzi se proto pokusili desku tajně vyvézt z Egypta, ale tento plán nevyšel. Desku objevil na palubě lodi anglický diplomat Hamilton. Francouzi nakonec prosadili, že nemusí vydat originály dokumentace.

Význam dokumentu

Díky řecké verzi se podařilo brzy zjistit, co je na desce napsáno. Jednalo se o dekret z 27.března 196 př.n.l., který oznamoval rozhodnutí kněžského synodu, který se sešel v Memfidě. Kněží na něm přiřkli zvláštní pocty Ptolemaiovi V. Epifanovi, který vládl v letech 205 - 180 př.n.l. a jeho manželce Kleopatře I. za dobro, které vykonali pro chrámy. Ptolemaios V. v té době snížil nebo zcela zrušil některé daně a amnestoval vězně.
Klíčový význam dokumentu spočívá v tom, že jsou na něm tři verze téhož textu. Na konci řeckého textu se píše:
"Ať je tento dekret přepsán na stély z tvrdého kamene v posvátných znacích (tedy hieroglyfy), ve znacích domorodců (tedy démotickým písmem) a v řeckém písmu."
Roku 1802 se hraběti Silvestreovi de Sacymu podařilo v démotickém písmu rozluštit právě jména Ptolemaia V. Epifana a Alexandra. Do práce na dokumentu se pustil také Champollion a také Angličan Thomas Young. Oba se pokoušeli porovnat nejucelenější pasáže řecké a démotické verze. Yongovi se jako prvnímu podařilo rozluštit královské kartuše psané v démotickém písmu. I přes tento pokrok se stále ale domníval, že hieroglyfy mají čistě symbolický význam.
Champollion nikdy neměl možnost zkoumat přímo Rosettskou desku a pracoval vždy pouze s faksimile. Využíval ale i jiné dokumenty. Než se pustil do luštění hieroglyfů, soustředil se na démoticky psaný text. První práce, kterou roku 1822 přeložil Akademii věd se týkala démotického textu na Rosettské desce. Brzy svou pozornost upřel k hieroglyfům a jako první vyloučil možnost, že by hieroglyfy měly jen čistě symbolický význam.
Roku 1822 předložil Akademii věd historických a archeologických Lettre a Monsieur Dacier (Dopis panu Dacierovi), kde vysvětloval principy hieroglyfického písma. Jednotlivé znaky pak rozdělil na ideogramy (významové znaky), fonogramy (zvukové znaky - dala se sestavit základní abeceda těchto znaků obsahující i dvojhláskové nebo trojhláskové znaky) a determinativy (zpřesňující lexikální kategorii slova).

Jména FARAONŮ

6. dubna 2008 v 19:24 | Dr.SHL All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Jména faraonů

Jak vlastně vzniklo slovo faraon? Byl to pouze titul, nebo mělo pro starověké Egypťany symboličtější význam? Dnes je toto slovo jedním ze symbolů Egypta, ale bylo tomu tak vždy?
Oproti představám mnoha lidí je slovo "faraon" relativně nové. Poprvé se objevilo v historickém literárním díle egyptského kněze Manetha, které sepsal na objednávku Ptolemaia II. Filadelfa. Toto dílo mělo ukázat na starobylost a vznešenost Egypta řeckým vládcům. V něm bylo užito slovo "farao" (faraw). Do té doby bylo používáno slovo "per aa" (Velká palác), kterým se původně označoval královský palác, jeho obyvatelé a jeho celková funkce - podobně jako dnes používáme slovo Hrad. Vztahuje se k prezidentovi, prezidentské funkci a k sídlu prezidenta. Samotný výraz "per aa" se jako panovnický titul začal používat až od Achnatonovy jazykové reformy.

Jméno - tajemství osobnosti

Jméno bylo nedílnou součástí královy osobnosti. Než se začal výraz "per aa" používat jako titul, nebyl panovník označován jako "faraon xxx", ale jako "Hor xxx". Titulování se řídilo protokolem, který se vyvíjel od Archaického období a tento protokol faraonovi nejčastěji definovalo kolegium jemu blízkých kněží.
Každý faraon měl pět různých jmen (tzv. královský protokol), která mu byla přidělena při intronizačních obřadech. Po jménech často následovaly lichotivé přídomky, které zdůrazňovali jeho kladné a obdivuhodné povahové rysy.
V titulatuře bylo na prvním místě Horovo jméno, protože panovník byl považován za důstojného nástupce tohoto boha a nejvyššího vládce Egypta. Tento titul přetrval až do Římské doby. Na druhém místě bylo v titulatuře jméno "Obou paní", které se vztahovalo k době, kdy byla země rozdělena do dvou království. Severní část ochraňovala kobří bohyně Vadžet, jižní pak Nechbet, která byla zobrazována jako supice. Třetím jménem bylo "Zlatý Hor", které připomínalo vítězství Hora nad jeho strýcem Sutechem. Na čtvrtém místě bylo trůnní jméno, kterému předcházel titul "Král Horního a Dolního Egypta", tedy "Ten, který patří k sítině a včele". Sítina symbolizovala jih, včela pak sever. Poslední bylo rodné jméno uvozené titulem "Syn Reův". Jednotlivé části titulatury bylo možné změnit. Dělo se tak pro zdůraznění velice významné události nebo vítězství, ale pět výše uvedených jmen se používalo současně.
Uveďme si pro ukázku titulatury dvou významných faraonů z období Nové říše - Thutmose III. a Ramesse II.

Thutmose III.

  1. Hor, "mocný býk vycházející v záři v Thébách"
  2. Obě paní, "trvalé je panování jako panování Rea na nebesích"
  3. Zlatý Hor, "mocné síly a posvátných korun"
  4. Král Horního a Dolního Egypta, "pán Obou zemí, pán rituálů, trvalá je podoba Rea"
  5. Syn Reův, "Thovt ho zrodil, dokonalých podob"

Ramesse II.

  1. Hor, "mocný býk, milovaný Matt
  2. Obě paní, "ochránce Egypta, podmanitel cizích zemí"
  3. Zlatý Hor, "mocný lety, velký vítězstvími"
  4. Král Horního a Dolního Egypta, "Reova spravedlnost je mocná, vyvolený Reem"
  5. Syn Reův, "Re ho zrodil, milovaný Amonem"

Kartuše

Kartuše byla původně oválná podoba hieroglyfické značky šen. Oba znaky dohromady vyjadřují myšlenku "vše obklopující ochrany". Pokud se zobrazovala detailně, měla podobu dvou provazů na konci svázaných. Bylo do ní vpisováno trůnní a rodné jméno panovníka.

Písmo v náboženství

6. dubna 2008 v 19:21 | Dr.SLH All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Obětní formule

Zaměřme se nyní na používání písma v náboženských textech. Ponecháme stranou náboženské dokumenty zapisované na papyry a podíváme se na náboženské texty, které se našly například na obětních formulích, na textech rakví, podíváme se na Texty pyramid, na nápisy na stěnách hrobek, na výzdobu chrámů a pochopitelně také na Knihu mrtvých. Nyní se podrobně podíváme na obětní formule.

Obětní formule

Mnoho egyptských hieroglyfických nápisů obsahuje obětní formule vytvořené pro konkrétní situace. Velkou většinu předmětů uložených ve sbírkách muzeí představují texty související s posmrtným životem. Zádušní předměty potřebné k přesně definovaným rituálům musely splňovat určité předpoklady. Tvar a obsah těchto předmětů byl proto přesně stanoven. Na mnoho stěn chrámů a hrobek, stély, architektonické prvky a předměty z pohřební výbavy byly především zapisovány stále stejné snadno rozpoznatelné formule.
Obětní formule - jejich existence je doložena od období Staré říše - se za celé dějiny faraonské éry příliš nezměnily. To je dokladem jejich důležitosti. Formule byla adresována králi, neboť ten byl teoreticky jedinou lidskou bytostí, která směla zasvěcovat obětiny bohům, přestože v praxi tuto svou pravomoc přenášel na kněží. Lidé faraona žádali, aby obětiny zasvěcoval různým bohům - nejčastěji si přitom vybírali zádušní božstva jako boha mrtvých Usira a pána balzamování Anupa. Božstva pak měla obětinami zásobovat zesnulého.

Základní prvky obětních stél

Obětní formule je snadno rozpoznatelná, neboť vždy obsahovala následující základní prvky:
formuleformuleformule
králoběťpřináší
+ jméno jednoho nebo více bohů
což znamenalo "Oběť, kterou přináší král pro toho určitého boha". Pořadí slov zapsaných hieroglyfy působí poněkud nelogicky a nebylo vždy přesně dodržováno. Jména božstev a králů se totiž někdy umísťovala na počátek věty. V egyptologii se tento jazykový jev nazývá "honorifická (čestná) transpozice".
formule
tak, aby (bůh) dal
nebo
formule
tak, aby (bohové) dali
formule
obětinu hlasu
Obětina hlasu (invokační obětina) byla vlastně zaříkadlo a jeho podstatou bylo odříkání seznamu obětin, které mrtví potřebovali. Podle Egypťanů stačilo ke zhmotnění předmětu přečíst jeho jméno nebo zachytit jeho obraz. Samotný výraz "obětina hlasu" zahrnovala všechny potraviny, které zesnulý potřeboval, někdy se ale kromě toho mohl uvést i více či méně podrobný seznam požadovaných věcí.
formule
pro ducha ka (následovalo jméno zesnulého doplněné případně o jeho tituly)
Ka bylo složkou lidské osobnosti, životní energií, kterou dostalo dítě do vínku při svém příchodu na svět. Tuto energii bylo třeba potravinovými obětinami udržovat i po smrti, aby zesnulý mohl na onom světě přežít.

Typy EGYPTSKÉHO písma

6. dubna 2008 v 19:18 | Dr.SLH All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Typy egyptského písma

Faraonská civilizace existovala téměř 3500 let a je tedy pochopitelné, že ta tak dlouhou dobu tento jazyk a písmo prošel určitým vývojem. Dnes je Egypt většinou lidí spojován pouze s hieroglyfickým písmem, což je ale omyl.
První sporadické doklady o hieroglyfickém písmu pocházejí z období 3000 let př.n.l. a poslední nápisy v tomto písmu se datují do 5. století n.l. ale pokud za plnohodnotného nástupce hieroglyfů považujeme koptštinu (jazyk egyptských křesťanů), potom egyptština existovala až do 18. století, kdy přestala být živým jazykem.
Starověký Egypt nepoužíval jen písmo hieroglyfické, současně se používalo i hieratické písmo (kurzívní podoba hieroglyfického písma s jednodušším zápisem). Toto zjednodušení můžeme přirovnat k rozdílu mezi dnešním velkým tiskacím písmem a písmem psaným rukou. Používalo se pro administrativní účely a běžné denní záznamy. Písařští učedníci začínali studiem hieratického písma, protože znalost hieroglyfů byla vyhrazena elitě mezi knězi.
V 7. století př.n.l. se objevilo další písmo - démotické. Oproti hieratickému písmu odpovídalo toto písmo i určité vývojové fázi jazyka, která se užívala nejvíce v soukromé korespondenci, ale i v literárních a náboženských textech. Porovnání uvedených typů písem najdete zde.

Vývoj hieroglyfického písma

Pokud je řeč o hieroglyfech, musí se rozlišovat dvě jazykové vrstvy. První se nazývá klasická nebo střední egyptština a odpovídá jazyku používanému v literárních textech z období 12. dynastie. Druhou vrstvou je tzv. novoegyptština - jazyk soukromých dopisů, administrativních a soudních dokumentů, oficiálně používaný od vlády 18. dynastie, kdy jazykovou reformu zavedl Amenhotep IV. - Achnaton.
V období vlády Ptolemaiovců a následné Římské doby se hovoří o ptolemaiovské egyptštině. Vyznačuje se snahou o vytváření nových znaků a seskupování existujících znaků do nových kombinací, které ale byly někdy tak složité, že vyrytý text byl někdy nesrozumitelný. Protože se ale toto písmo používalo jen určitou skupinou kněží, bylo předem odsouzeno k rychlému zániku.

Hieratické a démotické písmo

Obě tato písma jsou kurzívním písmem, která se čtou většinou zprava doleva. Tento směr obvykle platil i pro hieroglyfy, které se ale podle použitého podkladu nebo autora zápisu mohlo zapisovat také zleva doprava nebo shora dolů, nikdy ale zdola nahoru. Hieroglyfické znaky byly vždy důsledně oddělovány, ale hieratické písmo mohlo znaky spojovat stejně jako to známe z dnešní latinky. Postupem času doznala pochopitelně grafická podoba tohoto písma určitých změn. Znaky démotického písma neměly mnoho společného ani s hieroglyfy ani s hieratickým písmem. Šlo o zvláštní jazyk a písmo v jednom.

Rysy EGYPTSKÉHO písma

6. dubna 2008 v 19:10 | Dr.SLH All McBenoova |  Starověký EGYPT - písmo

Rysy egyptského písma

Než se budeme zabývat hlavními rysy egyptského jazyka, vysvětlím rozdíl mezi jazykem a písmem. Egyptština totiž používala několik grafických systémů - například hieroglyfické nebo hieratické písmo - k zápisu téhož jazyka. Později se objevili ještě další systémy, v 7. století př.n.l. to byla démotština a na přelomu letopočtu koptština. Také tato písma sloužila k zápisu téhož jazyka, který se ale pochopitelně časem vyvíjel. My se tedy budeme zajímat o jazyk jako takový, nikoliv o znaky, pomocí kterých se zapisoval. Je třeba ale konstatovat, že při výuce egyptštiny se obvykle používá hieroglyfické písmo.

Původ egyptštiny

Egyptština se podobá některým mrtvým i živým jazykům. Patří do skupiny afroasijských jazyků, které se dříve označovaly jako semitohamitské. Toto pojmenování souvisí se jmény Noemových synů Šéma a Cháma, kteří byli podle Bible předchůdci Semitů a Afričanů. Všechny afroasijské jazyky mají dva společné rysy - důležitost souhláskového systému (tyto jazyky většinou zapisují pouze souhlásky) a způsob odvozování slov z třípísmenných skupin, které tvoří kořen slova.
Stará egyptština za tři tisíce let své existence prošla určitým vývojem, který měl pět hlavních vývojových stupňů. Stará egyptština (jazyk z Archaické doby a období Staré říše), klasická egyptština (jazyk používaný od Prvního přechodného období přes Střední říši až po Druhé přechodné období), novoegyptština (používaná až do období sajské dynastie kolem roku 660 př.n.l.), démotština (jazyk používaný do přelomu letopočtu) a nakonec koptština (používaná do 7. stol.).

Zásady egyptštiny

Každá staroegyptská věta musela, podobně jako v moderních jazycích, musela obsahovat subjekt a predikát. Subjekt popisuje jev, o kterém se ve větě pojednává, predikát představuje vlastní výpověď o subjektu. Uveďme si příklad - v české větě "Tento den je krásný" je subjektem "Tento den" a predikátem "je krásný". Klasická egyptština je založena na dvou základních typech vět - slovesných a neslovesných, které se dále dělí na nominální a adverbální.
Příkladem nominální věty je například "Jsem bůh". V egyptštině ale neexistoval ekvivalent slovesa "být" a Egypťané by tedy řekli "Já, bůh". Adverbální věty vycházejí z příslovce (adverbia) a v těchto větách je příslovce nebo příslovečné určení na místě predikátu (například věta "tvůj majetek (je) v domě". Touto větou lze tedy popsat totožnost nebo vlastnictví.
Egyptština znala několik časů (minulý, přítomný, budoucí), dokonavý vid, vedlejší věty (vztažné, obsahové, podmínkové), různé rozvíjející členy podstatného jména atd. Byl to mimořádně strukturovaný jazyk, který byl schopen vyjádřit konkrétní situace i abstraktní pojmy. Věty měly přesnou gramatickou strukturu, která vyžadovala pečlivou analýzu, aby nedošlo ke špatné interpretaci.